Naložit kufr, posadit děti dozadu, na střechu box s lyžemi naopak v červnu s kemoinkovým vybavením – a vyrazit. Jenže auto naložené po střechu jezdí úplně jinak než to, ve kterém se v zimě sami proháníte do práce. Brzdná dráha se prodlouží, řízení zlhostejní a v zatáčce ucítíte, že vůz „plave“. Ve čtyřiceti stupních se k tomu přidá přehřátá guma a motor, který lapá po dechu. Pár věcí, které se dají vyřešit deset minut před odjezdem, vám může na dálnici do Chorvatska zachránit nervy i peníze.
Naložené auto je jiné auto
Rozdíl mezi prázdným a plně obsazeným kombíkem je u běžné rodinné Octavie klidně 350 až 400 kilogramů – čtyři dospělí, kufry, chladicí box a plná nádrž. To není zanedbatelná přítěž, kterou vůz „nějak utáhne“. Mění se těžiště, mění se rozložení hmotnosti na nápravy a hlavně se prodlužuje vše, co souvisí se zastavením. Při stovce potřebujete s plným autem o několik metrů víc, než jste zvyklí, a těch pár metrů je přesně ta vzdálenost, ve které končí kolona před vámi.
Nejvíc to poznáte zezadu. Zatížená zadní náprava stlačí pružiny, světlomety začnou svítit do korun stromů a protijedoucí vás budou proklínat. Většina aut má dnes automatické nastavení sklonu, u starších vozů s ručním kolečkem u volantu ale tahle drobnost uniká – a přitom oslnit někoho v noci na okresce je jeden z nejčastějších důvodů čelních střetů. Zkontrolujte to dřív, než vyjedete za tmy.
Tlak v pneumatikách: ten z manuálu, ne ten běžný
Skoro každý jezdí celý rok na jednom tlaku a nikdy se nad tím nezamyslí. Pro plně naložené auto ovšem výrobce předepisuje jiné, vyšší hodnoty – najdete je na štítku ve veřejích dveří řidiče nebo na víčku nádrže, obvykle ve dvou sloupcích: částečné a plné zatížení. Rozdíl bývá 0,2 až 0,3 baru, u zadních kol klidně víc. Podhuštěná pneumatika pod plnou zátěží a v horku se přehřívá rychleji, hůř drží stopu a v krajním případě se rozpadne – defekt na D1 ve sto třiceti není nic, co byste chtěli zažít s celou rodinou na palubě.
Lepší volba: nahustit ráno, kdy jsou gumy studené. Tlak měřený po hodině jízdy v parnu ukáže o 0,2–0,3 baru víc, protože se vzduch uvnitř roztáhl, a vy byste podle něj vypustili to, co potřebujete. Pokud zastavíte na pumpě v půlce cesty a kontrolujete teplé pneumatiky, počítejte s tím a nepouštějte vzduch na „tabulkovou“ hodnotu.
Střešní box stojí víc, než si myslíte
Box na střeše je geniální vynález, dokud nepřijde účet u pumpy. Aerodynamický odpor roste s druhou mocninou rychlosti, takže to, co při sedmdesátce skoro nepoznáte, vás při sto třiceti pošle se spotřebou nahoru o litr až dva na sto kilometrů. U cesty přes půl Evropy to dělá pár tankování navíc. K tomu se mění chování auta v bočním větru – na mostech a v otevřené krajině ucítíte, jak vás poryv tlačí do strany mnohem víc než obvykle.
Pár věcí kolem střešní zátěže, na které se zapomíná:
- Maximální nosnost střechy bývá překvapivě nízká – u většiny osobních aut 50 až 75 kilogramů včetně hmotnosti samotných nosičů a boxu.
- Těžké věci patří dolů do kufru, na střechu jen objemné a lehké – spacáky, oblečení, stan. Když narvete na střechu kufr s knihami, zvednete těžiště přesně tam, kde to v zatáčce nechcete.
- Po prvních dvaceti kilometrech zastavte a dotáhněte upínací popruhy. Box se usadí a to, co bylo na parkovišti pevné, se na dálnici trochu povolí.
- A sundejte ho, jakmile ho nepotřebujete – vozit prázdný box celé léto je jen drahý způsob, jak pít víc benzinu.
Klimatizace versus spotřeba: mýtus stažených oken
Pořád se traduje, že okýnka dolů jsou úspornější než zapnutá klimatizace. Ve městě to možná platí, na dálnici je to naopak: stažená okna rozbíjejí aerodynamiku natolik, že spotřeba vyletí víc než kompresor klimatizace. Při rychlostech nad osmdesát tedy okna zavřít a nechat běžet „klimu“.
Co se vyplatí: před vjezdem do rozpáleného auta otevřít na minutu všechny dveře a nechat horký vzduch ven, teprve pak nastartovat a zapnout chlazení. Ušetříte kompresoru nejhorší zátěž a kabina vychladne rychleji. A nepřehánějte to s rozdílem teplot – osmnáct stupňů v kabině, když je venku osmatřicet, je spolehlivá cesta k bolavému krku a u dětí k rýmě uprostřed dovolené.
Než nastartujete, podívejte se pod auto
Letní vedra prověří chladicí soustavu jako nic jiného. Naložené auto stoupající dlouhým kopcem v koloně, venku pětatřicet, klimatizace na maximum – to je přesně ten okamžik, kdy se ozve unavená vodní pumpa nebo prasklá hadice. Mrkněte ráno pod auto na zem: louže pod motorem je varování, které nemá smysl ignorovat těsně před tisíci kilometry.
Brzdy, které musí ustát kopec dolů
Cesta k moři znamená horské průsmyky, a dolů se sjíždí hůř než nahoru. Naložené auto má větší setrvačnost a kdo brzdí celý sjezd jen pedálem, ten brzdy uvaří – kapalina začne vřít, v potrubí se udělají bublinky a pedál najednou propadne k podlaze. Řešení znají kamioňáci: brzdit motorem. Podřaďte na trojku nebo dvojku a nechte motor, ať vůz drží, pedál používejte jen krátce a důrazně, ne trvalým tlakem.
U aut s automatem hledejte režim „manuál“ nebo páčky pod volantem a podřaďte stejně. Moderní vozy navíc umí podřadit samy, když poznají dlouhý sjezd, ale spoléhat se na to naslepo s plným autem a přívěsem za zádí není nejchytřejší. Vyzkoušejte si reakci brzd hned na začátku sjezdu, dokud je na to prostor.
Co řešit a co nechat být
Polovina rad před dovolenou je zbytečné strašení. Vyměňovat olej jen proto, že jedete na dovolenou, nemá smysl, pokud máte do servisního intervalu daleko. Stejně tak nový set pneumatik kupovat narychlo den před odjezdem je zbytečné utrácení – pokud mají gumy dezén a nejsou popraskané, dojedou. Co se naopak vyplatí pořešit: lékárnička s platnou expirací, reflexní vesty pro všechny v autě (v některých zemích je povinná i pro spolujezdce) a hotovost v eurech pro případ mýtné brány, která nepřijme kartu.
Naložené auto v horku odpouští míň chyb než to prázdné na jaře. Vědět to předem je půlka úspěchu – druhá půlka je nepřehánět to s rychlostí, protože každých deset kilometrů v hodině navíc se na plně obsazeném voze podepíše víc, než byste čekali.