Sníh napadl v noci a ráno stojíte na parkovišti pod horským hotelem před značkou, kterou jste do té chvíle míjeli bez povšimnutí – modrý kruh s kolem a dvěma krátkými čárkami na pneumatice. Bez řetězů na hnacích kolech dál nesmíte. Zimní pneumatiky, se kterými jste sem přijeli, tady najednou nestačí, a nejbližší obchod se sněhovými řetězy je dvacet kilometrů zpátky z kopce.
Tahle situace potkává každou zimu stovky řidičů v Krkonoších, na Šumavě i v podhůří Jeseníků, a většina z nich má řetězy doma v garáži – jen je nikdy nezkusila nasadit dřív, než je skutečně potřebovali. Následující text vysvětluje, kdy je použití řetězů v Česku povinné, čím se liší od běžné zimní výbavy, kolik různé typy stojí a jak je na silnici nasadit bez zbytečného stresu a zdržení.
Kdo do hor jezdí jen jednou za pár let na jarní dovolenou, může být v pokušení celou věc odbýt – vždyť sníh napadne třeba jen jednou, možná se to netýká zrovna té silnice, kterou pojede. Realita je jiná: horská střediska hlásí uzavírky pro vozidla bez řetězů prakticky každou zimu, často i vícekrát během jednoho víkendu po vydatnější sněhové přeháňce, a to nejen v lednu, ale klidně už na přelomu listopadu a prosince.
Značka, kterou přehlíží skoro každý
Dopravní značka V13 s nápisem nebo symbolem řetězu neznamená doporučení – znamená příkaz. Umisťuje se na začátek úseku, kde provozovatel komunikace vyhodnotil, že sklon vozovky, nadmořská výška nebo opakované namrzání dělají z běžných zimních pneumatik nedostatečnou výbavu. Typicky ji najdete na úzkých horských silnicích vedoucích k lyžařským střediskům, na příjezdových cestách k horským chatám a na některých alpských přejezdech v sousedním Rakousku či Německu, kam Češi jezdí na lyže pravidelně. Značka platí do odvolání dalším dopravním značením nebo do konce daného úseku a vztahuje se na všechna vozidla bez rozdílu pohonu – terénní SUV s pohonem všech kol není výjimkou, pokud je na značce uvedeno „všechna vozidla". Policie i horská služba na takových úsecích kontroly běžně provádějí, hlavně po čerstvé sněhové nadílce, a pokuta za ignorování příkazové značky se pohybuje v řádu prvních stovek korun. Reálný problém ale nastává až ve chvíli, kdy auto bez řetězů uvízne a zablokuje jediný sjezd z kopce za vámi. A tady začíná ta nepříjemná část, o které většina řidičů přemýšlí až v okamžiku, kdy stojí na místě: odtah vozidla, které zablokovalo horský úsek, si nezřídka objedná až samotná policie nebo horská služba, a účet za výjezd speciální techniky do terénu se v sezoně pohybuje v tisících korun – násobně víc, než stál pár slušných řetězů. Pojišťovna asistenční službu v takovém případě obvykle neproplatí, protože nešlo o poruchu, ale o nedostatečnou výbavu vozidla.
Řetězy nejsou náhrada za zimní pneumatiky
Tady vzniká nejčastější nedorozumění. Povinnost přezout na zimní pneumatiky mezi 1. listopadem a 31. březnem, pokud to na silnici vyžadují klimatické podmínky, je obecné pravidlo platné na celém území Česka. Řetězy naproti tomu řeší jinou situaci – konkrétní úsek se sklonem, kde ani kvalitní zimní pneumatika s hloubkou dezénu přes 6 milimetrů nezaručí dostatečnou trakci do kopce ani bezpečné brzdění z kopce. Zimní pneumatika pracuje s měkčí směsí a lamelovaným vzorkem, který zůstává pružný i pod bodem mrazu. Řetěz naproti tomu fyzicky prokousává vrstvu sněhu nebo ledu a vytváří mechanický záběr, který žádná gumová směs nedokáže nahradit. Proto na značených alpských přejezdech vidíte v sezoně i auta na výborných celoročních pneumatikách, jak zastavují a nasazují řetězy – bez nich by je nepustila závora na začátku úseku.
Klasické, nebo textilní? A za kolik
Na trhu se dnes prodávají v zásadě dva typy. Klasické článkové řetězy z pozinkované nebo manganové oceli zvládnou opakované sezony na skutečně náročném terénu a v základní verzi vyjdou na 1 200 až 2 500 korun za pár, kvalitnější modely se systémem rychlého napnutí (typicky značky König nebo Pewag) se pohybují okolo 3 000 až 5 000 korun.
Textilní autosponky, které se na trhu prodávají pod obchodním názvem AutoSock nebo podobnými alternativami, fungují jinak – speciální tkanina se navlékne přes pneumatiku jako ponožka a odvádí vodní film z povrchu ledu. Cena se drží mezi 1 500 a 2 800 korun, montáž zvládnete za pár minut i bez rukavic a hmotnost v kufru je zlomková oproti oceli. Nevýhoda je jasná: na hlubším sněhu nebo dlouhém sjezdu drží kratší dobu než ocelový řetěz, protože se tkanina postupně prodírá.
Lepší volba pro řidiče, který na hory jezdí jednou nebo dvakrát za sezonu, jsou textilní sponky – jsou lehčí, rychlejší na nasazení a stačí na krátký značený úsek. Kdo jezdí do hor pravidelně nebo počítá s dlouhými sjezdy po čerstvém sněhu, by si měl pořídit klasické ocelové řetězy, i za cenu nižšího komfortu při montáži.
Kdo řetězy potřebuje jen výjimečně, nemusí je vůbec kupovat. Půjčovny sportovního vybavení a některé pneuservisy v podhorských městech nabízejí zápůjčku na víkend za 200 až 400 korun, což se u jednorázové zimní dovolené vyplatí víc než nákup vlastního setu, který pak rok leží v garáži. Nevýhoda je jasná: půjčené řetězy neznáte, velikost je potřeba ověřit předem podle rozměru pneumatiky a v sezoně na oblíbených trasách bývají vypůjčené už o víkendu dřív.
Jak řetězy správně nasadit
Nasazování za tmy, v mrazu a s rukama zkřehlýma od sněhu zvládne málokdo napoprvé bez zaváhání. Proto stojí za to vyzkoušet si postup doma na suchu, ještě než pojedete poprvé do hor.
- Zastavte na rovném a pokud možno odhrnutém místě, zapněte výstražná světla a ideálně si oblečte reflexní vestu.
- Rozložte řetěz na zemi před kolem tak, aby články ležely rovně a nebyly zamotané.
- Přehoďte řetěz přes horní část pneumatiky a nechte ho volně splynout dolů kolem kola.
- Popojeďte vozem o půl otáčky kola dopředu, aby se řetěz posunul do správné polohy pod pneumatikou.
- Zapněte vnitřní i vnější uzávěr a napněte řetěz pomocí napínacího mechanismu nebo elastických háčků.
- Popojeďte znovu o pár metrů a zastavte – teprve teď řetěz dotáhněte podruhé, protože se po prvních otáčkách vždy trochu povolí.
Tenhle druhý dotažení řada řidičů vynechá, a je to přesně ten krok, po kterém řetěz po pár kilometrech začne cinkat o blatník nebo se sesmekne z kola.
Chyby, které stojí čas i nervy
Nejčastější chybou je nasazení řetězů na nesprávnou nápravu. U vozidel s pohonem předních kol patří řetězy dopředu, u zadokolek dozadu, u pohonu všech kol se řiďte návodem výrobce – ne vždy jde o všechna čtyři kola najednou.
- Řetězy uložené v kufru roky bez kontroly – guma na napínacích hácích časem popraská a v mrazu se rozpadne přesně ve chvíli, kdy ji potřebujete.
- Montáž až na místě, kde už sníh leží, místo nácviku doma v garáži za sucha.
- Jízda s řetězy po suchém asfaltu déle než pár desítek metrů, což poškozuje články i vozovku.
- Ignorování rychlostního omezení – s nasazenými řetězy platí bez ohledu na dopravní značení maximálně 50 km/h, a to i na širší silnici, kde by se jinak dalo jet rychleji.
Po sezoně: očistit, osušit, uložit
Po poslední jízdě řetězy opláchněte od soli a nečistot, nechte je pořádně oschnout a teprve pak uložte do plátěného nebo plastového obalu – vlhkost uzavřená v igelitovém pytli je nejrychlejší cesta ke korozi. Textilní sponky perte podle pokynů výrobce v ruce nebo na šetrném programu bez aviváže, která by mohla narušit strukturu vláken.
Před další sezonou zkontrolujte, jestli se řetěz stále dá napnout na plný rozsah a jestli žádný článek nemá prasklinu – oprava jednoho poškozeného kusu vyjde na necelou stovku, nový pár stojí řádově tisíce, takže vyplatí se investovat pár minut do kontroly místo koupě nového setu každý rok.
Někde v horské garáži leží pár řetězů, které nikdo pět let nerozbalil. Rozbalte je teď, v září, dokud je čas zkusit montáž na sucho – ne v lednu na krajnici, kdy za vámi houká fronta aut a horská služba právě uzavírá úsek nad vámi.