Ve zpětném zrcátku nic. V bočním taky ne. Otočíte hlavu ke kontrolnímu bodu těsně před přeřazením do levého pruhu na D1 a přesně v tu chvíli se odněkud vynoří motorka, která tam evidentně jela celou dobu – jen ne tam, kde jste ji čekali. Motorkář zatroubí, vy sešlápnete brzdu o zlomek vteřiny později, než byste chtěli, a srdce vám bije jako po sprintu. Nikomu se nic nestalo. Tentokrát.
Proč vás motorka snáz překvapí než auto
Auto má karoserii, která zabere v zrcátku slušný kus prostoru, a i na okraji zorného pole ho těžko přehlédnete. Motorka je z boku vlastně jen úzký pruh – řidič, přední kolo, možná světlo, nic víc. V konvexním bočním zrcátku, které navíc zmenšuje všechno vzdálené, se z motorky snadno stane skvrna, kterou mozek automaticky vyhodnotí jako prázdno. Přidejte k tomu rychlost: motorka jedoucí stovkou ujede za tři vteřiny přes osmdesát metrů, ale opticky se zdá, že se blíží pomaleji, protože nabízí míň referenčních bodů, podle kterých byste vzdálenost odhadli. Testy s očními kamerami opakovaně ukazují to samé – řidiči aut fixují pohled na velké objekty a malé, rychlé tvary jim propadají mezi jednotlivými záběry. V červenci je navíc motorek na silnicích zkrátka víc. Sezóna vrcholí, dovolenkové trasy k přehradám a do hor mizí pod koly desítek klubů i jednotlivců, a pravděpodobnost, že vedle vás v mrtvém úhlu zrovna někdo jede, roste s každým kilometrem.
Slunce dělá věci ještě zajímavější. Nízko stojící červencové slunce ráno a navečer svítí skoro vodorovně a světlomet motorky se v něm ztrácí úplně stejně jako ve zpětném zrcátku plném odlesků. Dobrý řidič to ví a v tuto denní dobu kontroluje mrtvý úhel o něco pečlivěji – ne proto, že by mu to bylo nařízeno, ale protože ví, co se stane, když to zanedbá.
Zrcátka nestačí, hlava se musí otočit
Zrcátko nelže o tom, co v něm vidíte – lže o tom, co v něm nevidíte.
Tohle je věta, kterou slyšel v autoškole úplně každý, a přesto ji skoro nikdo v provozu nedodržuje: než změníte pruh, otočte hlavu a mrkněte přes rameno. Zrcátka totiž mají fyzikálně daný mrtvý úhel, který nezmizí, ať je nastavíte sebelíp. Konvexní boční zrcátko ho zmenší, ale nikdy úplně nezavře.
Levné řešení existuje a stojí pár stovek korun. Dodatečná širokoúhlá zrcátka, která se nalepí na roh původního zrcátka, seženete v autodílnách i na čerpacích stanicích zhruba za 150 až 350 korun a instalace zabere pět minut bez nářadí. Dražší cesta jsou asistenční systémy – Škodino Blind Spot Detect nebo volkswagenácký Side Assist hlídají mrtvý úhel radarem a rozsvítí kontrolku v rámu zrcátka, když se tam něco objeví. Ani jeden systém ale nenahradí pohled přes rameno docela – radar motorku někdy zachytí pozdě, hlavně při větším rozdílu rychlostí, a spoléhat se jen na kontrolku je stejná chyba jako spoléhat se jen na zrcátko.
Co dělat, když jedete v koloně
V zácpě na dálnici čeká na motorkáře jiné riziko: otevřené dveře stojícího auta přesně v okamžiku, kdy kolem projíždí. Projíždění mezi pruhy je v českém provozu šedá zóna – pravidla ho výslovně nepovolují, ale v koloně se běžně děje a policie ho zpravidla neřeší, pokud motorkář nejezdí nebezpečně rychle. Než otevřete dveře, mrkněte do zrcátka. Než přejedete do vedlejšího pruhu, i když stojíte na místě a jen poposedáváte v koloně, otočte hlavu. Zabere to dvě vteřiny a nikoho to nestojí nic – kromě situace, kdy to neuděláte.
Bezpečný odstup za motorkou vypadá jinak než za autem
Dvousekundové pravidlo znáte – za suchého počasí a na rovné silnici si mezi vámi a vozidlem před vámi necháte odstup, který projedete za dvě vteřiny. Za motorkou tohle pravidlo trochu upravte a přidejte si vteřinu navíc. Motorky reagují na díry v asfaltu, spadané listí nebo mokrý poklop kanálu úplně jinak než auta – řidič je musí objíždět, protože pro dvoukolák jsou nebezpečné způsobem, který u čtyřkolého vozidla vůbec nehrozí. Prudké vybočení stranou nebo prudké zabrzdění kvůli něčemu, co vy z auta ani nezaregistrujete, je u motorky běžná reakce, ne výjimka.
Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v § 19 ukládá řidiči udržovat za vozidlem jedoucím před ním takovou vzdálenost, aby mohl bezpečně zastavit, nedojede-li vozidlo před ním. Litera zákona je stejná pro auto i motorku, praxe by ale měla být jiná. Lepší volba: tři vteřiny odstupu za motorkou na dálnici, o něco víc při dešti nebo silném bočním větru, který dokáže motorku na volné trati vychýlit z pruhu i o půl metru.
Předjíždění motorky
Při předjíždění motorky nechte bočně aspoň metr a půl volného prostoru – stejně jako byste ho nechali cyklistovi, i když se motorka pohybuje rychleji a instinktivně vám to připadá zbytečné. Nezařazujte se zpátky do pruhu hned po předním kole motorky; motorkář potřebuje prostor na to, aby zvládl případný poryv větru z vašeho auta, který ho po předjetí krátce nasaje a pak pustí. A hlavně: nepředjíždějte motorku těsně před odbočkou nebo křižovatkou, kde budete sami odbočovat doprava. Tahle kombinace – předjetí a hned následné odbočení – je jedna z nejčastějších příčin bočních kolizí na okreskách.
Skupina motorkářů na okresce
Červencové víkendy patří srazům a skupinovým výjezdům – k Lipnu, na Šumavu, do jižních Čech se v sobotu dopoledne přesouvají celé kolony deseti i dvaceti motorek najednou. Zkušené skupiny jezdí v šachovnicovém rozestupu, tedy střídavě u krajnice a u středu pruhu, aby měl každý dostatek místa na uhýbání. Pro řidiče auta to znamená jedno: neprotlačujte se dovnitř formace a nepokoušejte se předjet jen část skupiny, protože mezera, která se vám zdá dost velká na jednu motorku, může za pár vteřin patřit té další.
Předjíždění celé skupiny najednou vyžaduje delší rovný úsek, než byste čekali u jednoho vozidla – počítejte s tím, že manévr potrvá klidně dvakrát tak dlouho jako předjetí osobního auta. Pokud si nejste jistí, že skupinu bezpečně předjedete celou, nedělejte to napůl. Zůstaňte za ní a počkejte na širší úsek nebo na odpočívadlo, kde motorkáři sami často zastavují na kávu. Netrpělivost u předjíždění skupiny je přesně ten moment, kdy vzniká čelní střet na dvouproudé silnici. Vyhněte se taky troubení nebo blikání dálkovými světly, kterým chcete skupinu popohnat – motorkáři v koloně na to reagují hůř než řidiči aut, protože každá reakce na nečekaný podnět je u motorky pohyb celým tělem, ne jen nohou na plynu.
Odbočování a vjezd na hlavní silnici
Klasický scénář zní: řidič odbočující z vedlejší silnice se podívá doleva, podívá se doprava, nikoho neviděl, vyjede – a srazí se s motorkou, která tam evidentně byla. Anglicky se tomu říká SMIDSY, zkratka věty "sorry mate, I didn't see you", a princip je univerzální. Mozek při rychlém pohledu hledá auta, protože jich je na silnici většina, a menší, rychlejší tvar motorky mu často propadne mezi jednotlivými fixacemi pohledu.
Pomáhá vědomě zpomalit ten první pohled a použít dvojí kontrolu – podívat se, počkat úder srdce, podívat se znovu, až pak vjet. Zní to jako maličkost, ale u odbočování z vedlejší na hlavní silnici dělá přesně tenhle druhý pohled rozdíl mezi tím, jestli motorku zaregistrujete, nebo ne. Uznávám, že i zkušený řidič může motorku přehlédnout úplně bez vlastní viny – když jede proti nízkému červencovému slunci a motorkář má navíc tmavou kombinézu bez reflexních prvků, kontrast prostě není. V takové chvíli nepomůže technika ani dvojí pohled, jenom rychlost, se kterou jste ochotni projíždět křižovatkou s omezeným výhledem.
Náhlá bouřka mění pravidla hry
Letní odpolední bouřka přijde v Čechách i na Moravě prakticky bez varování – jasná obloha se za dvacet minut změní v přívalový déšť s viditelností na pár desítek metrů. Motorkář v takové clonu vody a rozstřiku od kol ostatních vozidel prakticky mizí, i když má rozsvícené světlo. Pokud vás bouřka zastihne na silnici s motorkáři kolem, přidejte odstup ještě o vteřinu navíc oproti běžnému suchému počasí a rozsviťte světla dřív, než to udělá automatika ve vašem autě – motorkář vás tak zahlédne o pár vteřin dřív, a to může stačit. První minuty deště po suchém období jsou navíc nejhorší chvílí na silnici vůbec, protože se z asfaltu uvolní prach a zbytky oleje a vozovka klouže víc než později, když ji déšť pořádně spláchne – a právě v této fázi motorky nejčastěji ztrácejí trakci v zatáčce.
Vybavení, které pomáhá vidět i být viděn
Sklo a zrcátka špinavá od mrtvého hmyzu jsou v červenci realita, na kterou se snadno zapomíná. Po třech stech kilometrech dálnice do Chorvatska nebo Rakouska máte přední sklo tak zapatlané, že večerní protisvětlo z odlesků prakticky změní viditelnost na polovinu, a to samé platí pro zrcátka. Stěrače samotné špínu spolehlivě nesundají – potřebujete tekutinu do ostřikovačů s odmašťovací složkou, ne jen vodu, jinak si po dálnici jen rozetřete mastný film po celém skle.
- Zrcátka a přední sklo zkontrolujte na každé druhé pumpě, ne až když si všimnete mušího hřbitova na stěrači.
- přídavné širokoúhlé zrcátko do rohu původního
- dvojí pohled před vjezdem na hlavní silnici, i když spěcháte
- a tři vteřiny odstupu na dálnici místo obvyklých dvou, hlavně v koloně před sjezdem k moři
Motorkáři na svou stranu bezpečnosti taky přidávají – reflexní vesty, LED denní svícení, světlé přilby místo černých. Řidič auta na tohle nemá vliv a nemusí se tím zabývat. Co ovlivnit může, je vlastní pozornost v okamžicích, kdy jí bývá nejmíň: řazení pruhu na dálnici, odbočování z vedlejší silnice, otevírání dveří po zaparkování na kraji cesty. Právě tam vznikají srážky, které se daly předejít jedním pohledem navíc.
Otočit hlavu o pár stupňů víc, než je pohodlné, trvá necelou vteřinu. Motorkáři, kterého byste jinak v mrtvém úhlu přehlédli, to může ušetřit mnohem víc.