Loni na podzim přišel Petrovi z Brna e-mail od autobazaru s nabídkou, na kterou čekal několik týdnů – dva roky stará Škoda Octavia Combi, 45 000 najetých kilometrů, cena 480 000 korun. Otázka, před kterou stál, se netýkala toho, jestli auto koupit, protože o tom měl jasno už dávno. Šlo o to, jak na financování: leasing, spotřebitelský úvěr, nebo počkat půl roku a zaplatit celou částku v hotovosti. Odpověď se přitom nedá zobecnit na jednu univerzální radu pro každého, protože hodně záleží na tom, jestli jste zaměstnanec, OSVČ plátce DPH, nebo firma se služebním vozovým parkem. Stejně důležité je i to, jak dlouho auto plánujete držet, než ho vyměníte za jiné, a jestli vám víc vyhovuje pevná měsíční platba, nebo nižší celková cena za cenu papírování navíc. V praxi se navíc často ukazuje, že lidé volí formu financování podle toho, na co jsou zvyklí z předchozí koupě, ne podle toho, co by pro jejich konkrétní situaci vycházelo nejlevněji.
Operativní leasing – platíte za to, že auto jezdí, ne za to, že ho vlastníte
Operativní leasing funguje jako dlouhodobý pronájem: vlastníkem vozu po celou dobu zůstává leasingová společnost, typicky ALD Automotive, LeasePlan nebo ŠkoFin, a vy platíte měsíční paušál za to, že auto smíte používat. Splátka obvykle zahrnuje nejen samotné vozidlo, ale i povinné ručení, havarijní pojištění, servis, výměnu pneumatik a dálniční známku, takže na konci měsíce odchází z účtu jedna částka a zbytek řeší leasingová společnost. Pro firmy se služebním vozovým parkem nad pět aut jde o oblíbenou volbu právě kvůli předvídatelným nákladům – účetní ví přesně, kolik auto měsíčně stojí, bez překvapení v podobě neplánované opravy převodovky.
Háček je v tom, že po skončení smlouvy, obvykle po třech nebo čtyřech letech, auto vracíte a nezůstává vám nic – ani ojetina k dalšímu prodeji, ani hodnota, kterou jste do splátek vložili. Operativní leasing se proto vyplatí především těm, kdo mění auto pravidelně a nechtějí řešit prodej ojetiny, ne těm, kdo chtějí auto vlastnit deset let a pak ho ještě prodat dětem.
Finanční leasing – měsíční splátky, které nakonec vedou k vlastnictví
Finanční leasing se od operativního liší v jedné zásadní věci: po zaplacení poslední splátky auto přechází do vašeho vlastnictví, obvykle za symbolickou zůstatkovou hodnotu kolem jednoho procenta pořizovací ceny. Po dobu splácení, nejčastěji tři až pět let, sice auto právně patří leasingové společnosti, ale vy ho používáte, pojišťujete a servisujete podle svých vlastních podmínek, ne podle balíčku, který vám leasingovka nadiktuje. To dává větší svobodu při výběru pojišťovny i servisu – řada řidičů dnes běžně kombinuje povinné ručení od Kooperativy s havarijním pojištěním od jiné pojišťovny, protože to vychází levněji než balíček nabízený přímo leasingovou společností. Lepší volba je finanční leasing pro každého, kdo auto chce po letech vlastnit a zároveň nemá k dispozici celou částku najednou – u operativního leasingu totiž platíte roky a na konci nemáte nic, co byste mohli prodat. U ojetých vozů starších pěti let ale finanční leasing nabízí jen málokterá společnost – ČSOB Leasing i ŠkoFin obvykle stanovují horní hranici stáří vozu při vstupu do smlouvy, takže na starší auto budete potřebovat jiný typ financování.
Spotřebitelský úvěr na auto – rychlý a flexibilní, ale ne vždy nejlevnější
Spotřebitelský úvěr na auto poskytují banky i nebankovní společnosti – ČSOB, Raiffeisenbank, mBank nebo Cofidis – a princip je jednoduchý: peníze dostanete na účet nebo přímo prodejci, auto je od první chvíle vaše a splácíte bance, ne leasingové firmě. Výhodou je, že auto můžete koupit i od soukromého prodejce přes inzerát, což u leasingu často nejde, protože leasingové společnosti obvykle vyžadují nákup přes autorizovaného dealera nebo bazar se smlouvou. Úrokové sazby na autoúvěry se dnes pohybují zhruba mezi šesti a dvanácti procenty ročně podle bonity klienta a stáří vozu, přičemž novější auto obvykle znamená nižší sazbu, protože bance slouží jako lepší zástava. Přesto právě u úvěru na starší ojetinu narazíte na paradox: čím je auto starší, tím hůř se bance ručí, a tím vyšší úrok si za riziko účtuje – u vozu staršího deseti let se sazba běžně blíží horní hranici uvedeného rozmezí, i když je bonita žadatele bezvadná.
Hotovost – nejlevnější cesta, pokud ji máte
Platba v hotovosti zůstává nejlevnější variantou v absolutních číslech, protože neplatíte žádný úrok, žádné poplatky za vedení úvěru a nikomu nedokládáte bonitu. Nevýhodou je zamrznutí velké částky peněz na jednom místě – u auta za 500 000 korun jde o částku, kterou byste jinak mohli mít na spořicím účtu nebo v podílových fondech a nechat ji dál pracovat. Vyhněte se hotovostní koupi v situaci, kdy byste kvůli ní museli sáhnout do rezervy určené na neočekávané výdaje, protože auto samo o sobě je zdroj neočekávaných výdajů – od defektu po nehodu, kterou nezavinil nikdo z rodiny.
Akontace a RPSN – čísla, která rozhodují víc než výše měsíční splátky
Dvě čísla dokážou stejně vysokou měsíční splátku proměnit ve zcela jinou nabídku.
Akontace, tedy počáteční mimořádná splátka, se u finančního leasingu i úvěru běžně pohybuje mezi deseti a třiceti procenty pořizovací ceny vozu – čím vyšší akontace, tím nižší měsíční splátka i celkový přeplatek na úrocích. Druhé číslo je RPSN, roční procentní sazba nákladů, kterou musí věřitel ze zákona (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) uvádět vedle úrokové sazby, protože do ní na rozdíl od samotného úroku spadají i poplatky za sjednání, pojištění schopnosti splácet a další skryté položky. Dvě nabídky se stejnou úrokovou sazbou šest procent ročně tak mohou mít RPSN 6,5 procenta u jedné banky a 9 procent u druhé – a právě RPSN je číslo, podle kterého se nabídky reálně srovnávají, ne podle úrokové sazby v hlavičce letáku. Nestojí za to podepisovat smlouvu jen podle výše měsíční splátky – ptejte se vždy na RPSN a na to, jestli je v ní zahrnuté i pojištění schopnosti splácet, které si řada prodejců přiúčtovává automaticky, i když o něj klient nepožádal.
- Kolik procent pořizovací ceny tvoří akontace a jestli ji lze snížit bez navýšení RPSN.
- Zda je v RPSN zahrnuté pojištění schopnosti splácet, nebo se řeší zvlášť.
- Poplatek za předčasné splacení, pokud byste chtěli úvěr doplatit dřív, než plánujete.
- A jestli banka počítá s pevnou, nebo pohyblivou úrokovou sazbou po celou dobu splácení – u pohyblivé se splátka může za pár let citelně změnit.
Co se stane, když auto skončí v šrotu nebo ho někdo ukradne
Tohle je bod, který lidé při podpisu smlouvy nejčastěji přeskočí, a přitom se týká přesně té situace, kdy jde o nejvíc peněz. Pokud je auto na finanční leasing nebo úvěr totálně zničené při nehodě, nebo ukradené a nikdy se nenajde, pojišťovna vyplatí takzvanou obvyklou cenu vozu v době škody – tedy jeho aktuální tržní hodnotu, ne částku, kterou jste za něj původně zaplatili. Problém nastává, když je tato tržní hodnota nižší než zbývající dluh vůči bance nebo leasingové společnosti, což se běžně stává v prvních dvou letech splácení, protože nové auto ztrácí hodnotu rychleji, než se snižuje jistina úvěru. V takovém případě rozdíl mezi pojistným plněním a zbývajícím dluhem doplácíte z vlastní kapsy, a u dražšího vozu to může být částka v řádu statisíců korun. Právě proto se u nových aut na leasing nebo úvěr vyplatí připojistit takzvané GAP pojištění, které tento rozdíl pokrývá – u většiny pojišťoven stojí pár tisíc korun ročně a v případě totální škody dokáže ušetřit řádově víc, než kolik jste za něj zaplatili.
OSVČ a firmy: odpočet DPH mění matematiku úplně
Pro OSVČ a firmy, které jsou plátci DPH, vypadá celá kalkulace jinak, protože si mohou nárokovat odpočet daně z přidané hodnoty ze splátek, pokud auto používají k podnikání. U operativního leasingu jde odpočet uplatnit nejsnáze, protože se DPH platí průběžně z každé měsíční splátky a firma si ji průběžně odečítá, místo aby čekala na vyrovnání na konci roku. U vozu používaného čistě k podnikání lze v praxi odečíst celou DPH ze splátky, zatímco při smíšeném využití, tedy když auto jezdí firemně přes týden a soukromě o víkendech, se odpočet krátí poměrem, který si firma musí sama doložit a obhájit před finančním úřadem. Pro OSVČ, jejichž obrat ještě nedosahuje limitu pro povinnou registraci k DPH, naopak operativní leasing smysl často nedává – bez nároku na odpočet totiž platíte plnou cenu včetně daně a finanční leasing nebo přímý nákup vychází levněji.
Kdo by měl sáhnout po kterém způsobu financování
Zaměstnanec, který mění auto každé tři roky a nechce se starat o servis ani prodej ojetiny, najde v operativním leasingu přesně to, co hledá, i když za tu pohodlnost zaplatí víc než při jiné formě financování. OSVČ plátce DPH s vozem využívaným převážně k podnikání ušetří nejvíc právě na operativním leasingu díky průběžnému odpočtu daně, zatímco u soukromé osoby bez nároku na odpočet vychází dlouhodobě levněji finanční leasing nebo přímý nákup na úvěr. Kdo má naspořeno a auto plánuje držet osm nebo deset let, ať sáhne po hotovosti nebo aspoň po co nejvyšší akontaci – čím déle auto vlastníte, tím víc se úrok z leasingu nebo úvěru prodraží v přepočtu na rok používání.
A než cokoliv podepíšete, spočítejte si RPSN u aspoň dvou různých nabídek – rozdíl mezi šesti a devíti procenty ročně dokáže u pětiletého úvěru na auto za 400 000 korun znamenat rozdíl v řádu desítek tisíc korun na přeplatku.